Trošku se v duchu usmívám, když vidím, jak se tu úspěch měří jenom (nebo převážně) penězi (což není mířené na tebe, přes optimalizaci zisků jsou tu jiní experti). Jako ano, lhal bych, kdybych řekl, že je mi to číslo vlevo dole pod článkem lhostejné. Není - mám rád, když je větší než malé. Ale na druhou stranu, kašlu na faucety, kašlu na všelijaké shitcoiny (a považuju je za nežádoucí plevel), ale co hlavně: nikdy bych nezměnil svůj styl psaní (a focení) jen z toho důvodu, abych si vydělal víc. Píšu cestovatelský článek jednou za uherský rok a jen proto, že se mi zrovna chce, a ne proto, že statisticky přináší největší upvote. A nejspíš bych i pro #beersaturday uměl napsat slušný článek o degustaci řemeslného piva, ale problém je v tom, že by mě to nebavilo (a ti, co mě trochu znají, by mi to nejspíš ani nevěřili). Nepoužívám hashtag #cesky z osobních a poněkud iracionálních důvodů, i když to nejspíš znamená, že kvůli tomu prodělávám pár desítek dolarů měsíčně. A každé dva měsíce přijdu s fotovýzvou, kde rozdám taky pár desítek dolarů, aniž by se mi to nějak rentovalo. Což se někomu může zdát naprosto nepochopitelné. Proč takovou blbost dělám? Protože mě to baví, a to je k nezaplacení.
Jako nic proti - je úplně v pořádku psát to, na co je největší ohlas, je úplně v pořádku optimalizovat upvoty podle reciprocity a tak aby se to vrátilo. A rozhodně si nemyslím, že jsem já něco víc, když se nehoním za každým dolarem a když dobrý pocit z článku je pro mě důležitější, než jestli na něm získám o dolar víc nebo míň. Bylo by pokrytecké tvrdit, že mi na výdělku nezáleží. Ale na dobrém pocitu z mojí práce, z mých článků, mi záleží víc. Kdysi jsem napsal, že kdyby mi tu šlo v první řadě jen o výdělek, už by to nebyla zábava, ale práce. A to si myslím pořád. A já tu nechci mít další práci.