Včera jsem si udělal výlet do Říčan u Prahy. No, výlet... Byl jsem tam na preventivní lékařské prohlídce u specialisty. Ano, v sobotu. Lidé zpravidla jezdí za odborníky do hlavního města. Tak já mám spoustu věcí naopak.
A moje návštěva Říčan se mi stala jakýmsi prototypem toho, co a jak bych jednou chtěl na Hive tvořit.
Teplota, tlak, rosný bod... Ne, toho se nedočkáte. Někteří milují faktografické údaje. Já ne. Život není o číslech. I když přeci jen, něco mi v hlavě uvázlo.
Když jsem chtěl posnídat, zjistil jsem, že nám už zase v noci skřítkové vyjedli ledničku. Nevadí. Nakoupil jsem si hned po sedmé něco nezdravého k snídani a k obědu v Penny Marketu.
Do Říčan jezdím za 19,- Kč tam a za 19,- Kč zase zpátky. Máme v Praze integrovaný dopravní systém (PID). Praha-Kolovraty jsou ještě Praha. Říčany jsou další zastávka. S tramvajenkou můžu do vlaku, na přívoz, na lanovku... Kamkoliv v Praze. Kromě pražské ZOO. Tam za lanovku platím zvlášť.
Cestou jsem si nafotil stanici metra Kobylisy. Metro mi připadá fotogenické. A udělal jsem pár fotek i na Hlavním nádraží. Nádraží je také fotogenetické.
Bude to tak na dva články. A v 7.51 jsem si to už uháněl v osobáčku cestou na Říčany.
Vlak byl plný. Sobota, hezké počasí... Naštěstí pro nás tlusté a staré ČD vyčlenily zvláštní místa, jak je vidno z obrázku. Tak jsem si sedl a tvářil se rezervovaně, neosobně, omezeně, neschopně, nepohyblivě a dezorientovaně, jak mi velela cedulka. Nikdo mé právo na toto místo nezpochybnil, správně jsem se tvářil... Cesta vlakem, to je také námět na článek.
V Říčanech jsem byl z Wilsonova nádraží za 35 minut. Počítám, že to je dobrý čas i dobrá cestovatelská cena.
Už Švejk věděl, že fotografovat nádraží je ta nejsnazší věc, jelikož se toto nehýbe. Mimochodem, tohle je bývalé nádraží. Budova byla odprodána soukromníkovi. Je tam hospoda. A před budovou zrovna probíhá dobročinný bazar. Ale je čas vydat se ke specialistovi...
Jak já tohohle specialistu miluju! Čekárna také plná. Nejen tato. vysvětlím příští fotografií. Čekali byste v sobotu samé podnikatele? Chyba lávky! Nikdo než důchodci. Já byl ještě výjimka. Těch příběhů, těch politických názorů... Už W.Churchill se nechal slyšet, že nejlepším argumentem proti demokracii se jeví být desetiminutový rozhovor s průměrným voličem.
Třicet minut v čekárně, třicet v ordinaci, to je dobrý poměr. Znovu za půl roku. Těch podnětů, co jsem vyslechl... Téma na další článek.
A hupky šupky do města! Nebo snad hupky , dupky? Chci si tu nafotit nejméně na tři englické články! Já nevím, proč se to tu jmenuje Říčany. Řeka má být v nížině, soutok teprve. A tady samé schody...
Před lesním velikánem vypíná se socha politického velikána Antonína Švehly. Z vyučeného pekaře to dotáhl na předsedu tří prvorepublikových vlád. Z politiky odešel kvůli svému zdravotnímu stavu. On byl tedy rodákem z nedaleké Hostivaře, ale pozemky měl i tady. Že bych o něm dal článek?
A co místní umělecké projevy? Taky článek?
Lid je zde bohatý a optimictický (soudě dle citátu Aloise nebela, evidentně zavěšeného v době covidové).
Abych to nějak shrnul a zakončil. Pak jsem vyrazil do města. Měl jsem v úmyslu pořádně nafotit místní zříceninu hradu, náměstí s kostelem, pomníky a památníky... Zkrátka vytěžit ze své návštěvy po stránce inspirace maximum. Jak se mi to zadařilo, uvidíte v nejbližších dnech.
Tak tohle je přesně to, čím se chci bavit, až pověsím svoji současnou profesi na hřebík. Doma jsem se octl někdy kolem 13.hodiny. A šel jsem si lehnout. Den byl velmi akční a plný pohybu, na moje poměry. Actifití hlášení z toho také bylo...
Dlužno ještě vysvětlit první dvě fotografie. První fotka prodává článek. Druhá fotka prodej potvrzuje... Tak jsem vytvořil takovou pseudouměleckou kompozici zříceniny říčanského hradu se šeříkem. Nebo co to tam rostlo.
Na druhé fotce je říčanské hlavní náměstí. Masarykovo. To dá rozum. A tady to dává i smysl. Masaryk, prezident, navštěvoval Švehlu, předsedu vlády, na jeho statku každou neděli. Trávili spolu vždy nejméně čtyři hodiny. Věřím, že i sem spolu někdy zajeli či zašli.
Ano, chci tento svůj článek dobře prodat. Budu považovat za úspěch, když mi vydělá na jízdné, tedy 38 Kč. Dejme tomu dva dolary. Selfvoting už pár měsíců nepraktikuju. Takže bude-li článek čtyřdolarový, budu naprosto spokojen.
No a jak jsem psal už vícekráte, moje názory se nemění, moje názory se vyvíjejí. Když jsem viděl fotografie dubnových nováčků, zařekl jsem se, že už do #aroundtheworld přispívat nebudu...
Ale tu první dnešní fotku považuji za relativně zdařilou. Na to, že fotím mobilem, blbě vidím a neumím to... Takže 1.foto tímto hlásím do @bucipuci soutěže.
Jako jsem si vystačil dost dlouho s Bechyní, přichází teď moje říčanské období.
Tak požehnanou neděli všem!
